Trend bosonohé turistiky pronikl i k nám, do Česka. Dalo by se říci, že jde o celosvětový způsob, jak se vrátit zpět k dodržování přírodních (vesmírných) zákonů. Chůze v obuvi totiž částečně neblaze působí na naše zdraví, v mnoha ohledech způsobuje problémy civilizačního charakteru a těm lze snadno předcházet v rámci prevence i sportováním naboso. V Evropě jsou známá např. sdružení Barfuss Parky nebo Bosá turistika. Provozovat lze tímto způsobem i rekreační běh, věnuje se jim např. český atlet René Kujan a mnozí afričtí běžci, jako je kupříkladu Etiopan Abebe Bikila.

Speciální stezky

V souvislosti s rozvojem tohoto neobvyklého sportovního odvětví začaly vznikat v Česku speciální úseky pro chůzi naboso, tzv. hmatové chodníčky. Jde o uměle vybudovaný přírodní terén, kde lze trénovat přirozený způsob kontaktu se zemí. Jednotlivé úseky kombinují podklady z travnaté plochy, suchých šišek jehličnanů, jemných oblázků různé zrnitosti, písku, slámy, větviček, mechu atd.
Česká republika je v tomto ohledu tak trochu pozadu, v Evropě tato hnutí vznikala již na konci 90. tet, ta navázala na průkopníky ze Spojených států, kteří propagovali tento způsob chůze v oblastech řídce obydlených, ve státech Utah, Arizona a Nové Mexiko.

Největší boom jsme zaznamenali u nás na přelomu let 2013 a 2014. Dnes jsou na našem území v provozu celoročně zhruba dvě desítky stezek, z nichž tři jsou k dispozici dětem ve školkách v Opavě, v Brně a v Praze. Některé stezky jsou koncipovány jako hmatové chodníky, zážitkové centrum, masážní terény i naučné stezky.
Délka jednotlivých úseků s různými povrchy je zhruba tři až čtyři metry, některé stimulační a pro chodidla nepříliš příjemné povrchy jsou kratší. Cílem je mačkat reflexní plošky, podporovat svalstvo a tím pádem docílit vyklenutí přirozené klenby. Tento sport by prospěl každému z nás, neboť dle vyjádření odborníků je plochou nohou a dalšími problémy s chodidly postiženo více než 60 procent veškeré populace.